Osud.

By Augustin Eugen Mužík

Tři duše než do lidských vkročily těl

nad zemí, kde člověk měl počat býti,

v noc poslední sešly se naposled.

,Co dali nám v úlohu při našem žití?‘

„Já císařem budu – kam pohlédnu jen,

vše mým bude – paláce, zlato i ženy,

a která se vzepře, tu otrokům dám,

neb nahou postavím do arény.“

„Já křesťanem budu. Mne čeká jen kříž,

mé údy žhavými okovy svíží –

kéž odkud jsem vyšla, vrátím se zas!

Buď vítán mi, vítán, vznešený kříži!“

„Já barbarem budu z těch divokých rot,

jež rozboří trůny a tyrany zdrtí,

že na sta let svět celý ponese znak

jen pýchy, hrůzy, bázně a smrti.“