Osud.

Šumný fontan stále vzdychá,

pláče zticha,

kapka za kapkou se řine,

vzniká, vzdme se, stříká v reji,

a než druhá dostihne ji,

smutně hyne;

v tom však jiná se juž zjeví

a jedna o druhé

neví.

Dálí hvězdné rozesety

hoří světy!

Hvězda za hvězdou se noří

z hloubí, jak v nich oko bádá;

však v té chvíli hvězda padá.

V nebes moři

však se rychle jiná zjeví

a jedna o druhé

neví.

Jak ji bůh do světa hodí,

tak se zrodí

lidská duše snivá, sírá,

pučí, kvete, křídla zvedá,

v dálce družku, sestru hledá;

v tom když zmírá,

toužená se sestra zjeví –

a jedna o druhé

neví.