Osud.
By Adolf Brabec
Tvůj osud je tvým druhem,
jde k tobě – dítěti,
snad zapudíš jej časem,
on znovu přiletí.
Tvůj osud je to všecko,
co trpíš, co máš rád,
a marně někdy v smutku,
klneš mu tisíckrát.
Tvůj osud je tvým stínem
a druhem z mladých let.
Jdi nazpět, odkuds přišel,
on půjde s tebou zpět.