Osud.

By Adolf Brabec

Tvůj osud je tvým druhem,

jde k tobě – dítěti,

snad zapudíš jej časem,

on znovu přiletí.

Tvůj osud je to všecko,

co trpíš, co máš rád,

a marně někdy v smutku,

klneš mu tisíckrát.

Tvůj osud je tvým stínem

a druhem z mladých let.

Jdi nazpět, odkuds přišel,

on půjde s tebou zpět.