OSUD.

Počkejte, jen co to dráče

zardousím! Pak skončím boj,

rozstavím své květináče,

zpěváčků si koupím roj,

budu žít jen kráse květů,

zpěvu ptáků, uměnám,

úsměv bude hřát s mých retů,

mojím plesem zazní chrám.

Počnu život idyllický,

budu, jak mne chcete mít,

humorista, zpěvák vždycky

hladký jako aksamit. – –

Ale sotva jedno dráče

přikryl vítězný můj znak,

z kouta leze nové práče!

O ne dráče, ale Drak!

Slintá na kříž na mém štítě,

v hrdlo dráp mi zarývá –

a tak vidíš, milé dítě:

Boj a boj! – nic nezbývá.

Tak se člověk sudbě vzdává,

klamné čáce nevěří – – –

Pokoj přijde snad, až tráva

nad rovem se začeří.