OSUD

Do větrů žití všedního

já nesu kahan umělce.

A se všech stran jej lidé zhášejí,

že nestačím jej chránit dlaněmi.

A nucen jsem meč třímat pravicí,

pod paždím svírat kalich, matriky,

a světlo moje větrem blikotá!

Kdo chápe moje těžké poslání?

Lhostejnost vpravo, vlevo barbarství,

zezadu nízkost, zpředu nenávist!

Kdo chápe osud kněze – umělce?