Osude záhadný, proč dáváš tkvít

Osude záhadný, proč dáváš tkvít

květnému pelu v orla peruti,

když jediné jej střese mávnutí

a vzdušným prostorem se bude chvít

jen vteřinu ten opar barevný,

co tvořil květu půvab nádherný

i podstatu? Nač dravci pelu tříšť

je potřebna? Do nadoblačných hřišť

když vzlétaje, perutmi vesluje,

zda květu vzpomene, jenž dotekem

mu říci chtěl, ať dále nepluje

a v pohádku ať věří, člověkem

že možno květu dravce učinit!

Osude záhadný, proč zavinit

chceš zhoubu květu? Dravci na pospas

proč dáváš, co mu není na prospěch?

Vrať květu pel, jenž dravci pro posměch,

i když mu perut k letu netíží.

Dej dravci kořist, která nesníží

pud dravčí, urvána jsouc v zápasu.

Ne pel, on krve chce jen okrasu!