OSUDU.

CO mi, Chmurný, můžeš vzít,

když ti všechno dám? –

Ty máš mlat, já vetchý štít,

ty mne můžeš bít a bít,

– já se usmívám.

Trpce, pravda, ale přec;

žádný vzdor a pych:

jsem ti taká prázdná věc,

ty mne zlomíš na konec,

ale já jsem tich.

Ani hlesu, to mi věř; –

nač se s tebou rvát?

ty jsi lovec, já jsem zvěř,

tedy přímo k srdci měř; –

ale nač se vzdát?

Drť jen svými kolesy,

vždyť máš k tomu sil;

srdce mé to neděsí.

Řekneš: „Pojď!“ – nu pojďme si.

– Tak jsi zvítězil.