Osvícená přítelkyně.

Šťastný, koho osud obdaří

Citnou, nerozdílnou přítelkyní,

Jaké jest to nebes dobrodiní?

Důvěry ta nikdy nezmaří.

Běla umělectví, co ty, ctí;

Zbavila se ji záhy mysl pustá,

Poslouchává, co tvá jeví usta,

Plesá, když zas nové vzhledy zví.

Jestiť tvého ducha příbuzná,

V podstatnosti smejšlí s tebou stejně,

Neblaží ji běhy obyčejné,

Po vysosti ducha pátrat zná.

V tobě ona zří svůj ideál,

Nevšímá si, že ti hlava lisí;

Na tvých ustech naděšená visí,

Vyšším duchem vždy si se jí zdál.

Žijete tak v šťastném souzvuku,

Plápolně tvé srdce pro ni tluče,

Blažíš se, ji pravdu, krásu uče,

Přijímá tu přímou nauku.

A když vracuje se podletí,

Chodíváte vroucně na procházky,

Posloucháte citné sedmihlásky,

City vaše vzhůru zaletí.

Nespojuje vás sic manželství,

Soucitnost vás ale k sobě táhne,

Jeden po druhém vždy vroucně práhne;

Pevné nad lásku jest přátelství.

Přejete si v vnadném oudolí,

Někdy vedle sebe odpočívat,

Tam, kde slyšet davy ptactva zpívat;

Toto snění mysli chlácholí.