OSVOBOZENÍ...

Osvobození zázraku světlý!

Paprsku zory,

vítej v ty naše zmučené hrudi!

Po dlouhé věky od Bílé Hory,

po věky, jež nás dusily, hnětly,

tebe jsme ždáli!

Otroci bědní, ztýraní, chudí,

darmo jsme do tmy hleděli dálí,

červánek-li tam někde se hlásí!

V malátném smutku, v zoufalé muce

k nebi jsme darmo spínali ruce,

darmo s nich pouta chtěli jsme střásti –

nebylo nikde zákmitu spásy!

Naděje zašly, sotvaže vzkvetly,

pomřely, novým zality smutkem.

Po letech trýzně, žalu a bědy

naděje přece staly se skutkem:

přišel jsi tedy,

Osvobození zázraku světlý!

Osvobození hodino velká,

přesvatá, drahá,

vítej v ty naše zmučené lány!

Vyrvala jsi nás útiskům vraha,

přišla jsi, naše Vykupitelka!

V tu naši bědu

přišla jsi, naše zahojit rány!

Co snem kdys bylo otcův i dědů,

v porobě doma, v dalekém světě,

v co věky doufal národ náš celý,

zač miliony trpěli, mřeli

křížovou cestou od Bílé Hory,

splnění došlo! Čekali jsme tě,

hodino spásy! Tak jako střelka

kompasu v bouři na širém moři

vždy jeví plavci směr jeho cíle,

nám bylas hvězdou v noci a hoři,

drahá ty chvíle,

Osvobození hodino velká!

Osvobození posvátný dive!

Volnosti ráno,

vítej nám, vítej po dlouhé noci!

Nám lidsky žíti nebylo přáno,

v hruď naši vtínal spáry své chtivé

černý pták dravý,

rdousil nás, vraždil dravčí svou mocí,

nitra nám drásal, krvavil hlavy.

Jediná víra zbývala pouze:

že kraj náš jednou přece se zhostí

té dravčí jeho loupeživosti,

že přijde velká hodina pomsty!

Život náš celý zasvěcen touze,

dvojhlavé, černé nestvůře divé

sraziti ranou hlavy ty obě!

V ústrku stálém, němě a plaše

léta jsme marně vzhlíželi k tobě,

naděje naše,

Osvobození posvátný dive!

Osvobození, splněná touho!

Svobody jitro,

vítej v tu drahou, volnou teď zemi!

Rozlej se radost ve zprahlé nitro,

radost, nám cizí dlouho, tak dlouho!

Jásavým plesem

kraj zazvuč, léta, po věky němý!

Volně teď skráně ke slunci vznesem,

nestvůra již nás nebude hubit:

dvojhlavý orel, příšera kletá,

potupně zašel v posměchu světa,

ten, který žil jen z lupu a vraždy,

zdrcen pad’ k zemi, potupně ubit,

on, jenž nás vraždil dlouho, tak dlouho!

Ó, dni, jenž pouta staletí tříští,

jak v slzách věky čekali jsme tě,

doveď nás, doveď k lepšího příští

zářící metě,

Osvobození splněná touho!