Otakar Mařák.

Čím přírodě je slavík v letní noci,

tím obecenstvu tenor lyrický je –

ten jako onen má dar kouzla v moci

a také stejně proměnlivě žije.

Tu nestálost je arci těžko zmoci,

neb na poplach dav samiček vždy bije

a sufražetky jdou-li ku pomoci,

na straně pěvce jistě vítězství je.

Leč časem přece slavík v kleci bývá

a potom jenom z donucení zpívá,

neb penale je hříšným vynálezem.

A tak v tom boji, když se klička ztratí,

na přísné vážky nemožno ji bráti,

neb pěvec není nikdy cností knězem.