OTAKARU BYSTŘINOVI

Bázlivá otázka,

dám za ni dvojtečku:

Že prý máš šest křížků,

veselý starečku?

Kdo si rád zazpívá

a kdo si rád zavdá,

ten nemá šedesát,

že to není pravda?

Kde je mladý život?

Jako běs uhání,

kde je republika

pod Súchovskou strání?

Z Věrovan jsi pošel,

z role požehnané,

nesl jsi do světa

humor širé Hané.

Jak jest a jak byla

pod tatarem panským,

jste ji zachytili

s kmetíkem Zábranským.

Bude žít, čas letí

nech jak voda říčná,

Legenda hanácká

a Břehule sličná!

Dohnal, Ty, Zábranský,

duše milované,

budou věčně žíti

v srdci naší Hané.

Čtvrtý pak do brázdy

nech se mi neschová,

potpoliš hanácký.

Přikryl z Prostějova.

Do hanácké pětky

jeden chybí ještě,

ten kovářův synek,

ten co je z Náměště!

Nestačí ti sláva

v tom moravském světě,

vylezeš na desky

v pražském kabaretě.

Znějí zlatým pánům

zle moravské tony,

propadneš hanebně

s bubny a s kanony.

Dobře ti tak! Nemáš

v zlaté Praze místa,

šak’s moravský hříšný,

šak’s separatista.

Modlímeť se: „Prahy

chraň nás, Jezu Kriste,“

my moravští hříšní,

my separatisté!

V hospůdce pod Lysou

zem veselím duní,

tancuješ s goraly

na vysokém Gruni.

Vyhříváš jak slušno

na všecky starečky,

břehem Ostravice

staré své kostečky.

Za moravským vínem

tam létají nožky

do Hroznové Lhoty

u malíře Jožky.

V deštivém Jičíně

z paragrafů tašky

vytahuješ šťastně

uvázlé Valášky.

Je tam málo slunce,

čímž si život zkrátíš,

pustíš kraj kravarský,

do Brna se vrátíš?

Po Dyji se projdem

po slunečných obcích,

budeme pít víno

na Pavlovských kopcích.

Žij nám zdráv a vesel,

– mráz bodlák nezmaří –

dočekej se šťastně

patriarchů stáří!

A když jsem dozpíval,

že dáš vína bečku

na veselý svátek,

veselý starečku?