OTÁZKA

Z pouti své samotou vracím se záhy

se srdcem bolestným, se srdcem vroucím...

Naposled vidělo přelud svůj drahý

v červánku mroucím.

Kdo že tu žaluje, kdo že tu viní?

Nikdo, slyš, nikdo! Jen vzpomnět nech znovu

na stezku vedoucí v předčasném jíní

k čerstvému rovu.

Nemám dnes odvahy přímo se ptáti,

plachou jen narážku v noc šeptám temnou –

Až kdysi uslyšíš ze sna mne štkáti,

zapláčeš se mnou?