Otázka a odpověd.

Kdepak kvete mého štěstí růže?

Kdepak jeho věje praporec?

Ach, ba nikde! neboť, bez začátku,

Dosáhlo již dávno svůj konec!

Od mladosti až do sněhu brady

Jsemť já, smutný! štěstí nepoznal,

Dnem y nocý, jarem, zymou chodě

Jeho záře blesku nepotkal!

Vždy jen zápas, strast, a černý smutek

Světem v okovech svých mne vodí,

Zmítá mnou po vlnách živobytí,

Jako plavcem v zvrátlivé lodí.

Zapřisáhl proti mně se osud,

Poštval na mne neštěstí bledé,

A z mých tisýc pracných přičinění

Ani jedno se mi nezvede!

S osudem do boje darmo vkráčet,

Buď rek statný, on tě rozdrtí!

Nelze tedy nežli tiše snášet,

A co neodvratné, trpěti!

Vždyť tu vše jen okamžením trvá,

Neštěstí y štěstí pomíjí,

A kdo mužně nese, tomuť jasná

Palma slávy tám se rozvíjí!