OTÁZKA –

Zas okny, která vášeň zadýchala,

se dívám hladov k němé věčnosti,

a smutek v nitru roste jako skála, – –

Kdo bludné touhy mé kdy pohostí?

Vím dávno – Prometheem duše má je,

a Kavkaz její nedohledná zem –

Což vzdor můj velký v lásce neroztaje,

a skončí všecko hrozným výkřikem?

Ó země chudá – labyrinte snů mých,

jež toneš v hořkém oceánu slz, – –!

Což soucit k hladu v kosmu navždy utich',

a nebe je mu nedobytná tvrz? – – –