OTÁZKA.

Skal kdysi uprostřed jsem stanul v zadumání

a ze snů mimoděk jsem tiše prones’: „Ach..!“

Tu „ach“ to sedmkrát zaznělo z lesů, strání

jak snivý duchů sbor by zalkal ve skalách;

mě úzkost jala však a vzrůstala až v strach,

neb jako po špičkách šla myšlenka má za ní,

že v skal těch svatý klid já rušivě byl sáh’

a skryté božstvo kés že vzbudilo mé lkání;

neb lidé často juž bouř’ utlumené síly

svým slovem náhodným tak byli probudili

a tajů neznámých tak překročili práh.

Tož, skály, rcete mi, jež v němotě jste snily,

zda jste si pro svůj žal jen vzdech můj vypůjčily,

či byl to pustin duch, jenž zpět hodil mé: „Ach?“