Otázka.

Proč chceš, bych smutek ráda měla?

Necítíš věčnost radosti?

Chtěj, věčností tou bych se chvěla,

dej, ať se dotkne mého čela

a sluncem na něm rozhostí.

Nedej mi žít ten život dvojí,

úzkosti plný, zápasu,

dej, radost věčná ať nás spojí,

zahřeje duši, rány zhojí

k bytosti našich úžasu.

Proč života se mnou se lekáš?

Vždyť nikdo tak tě nemá rád!

Radostí větších nedočekáš

a stokrát vezmeš víc, než dáš,

a rozkoší ti bude – brát.

Proč radostem chceš kopat rovy,

proč chceš, by pláčem chvěl se hlas

a vlas můj zastřel závoj vdovy?

Pohledem ranit mne i slovy

a smutku dát mne na pospas?

Proč v tobě není touhy mojí,

mé něhy ve tvém objetí?

Co vzdaluje nás, co nás pojí?

Proč radostně být nesmím tvojí

v přečistém duše početí?