Otázka.

Žhoucí žár! Slunce jakoby tálo

a v zlata kapkách padalo v zem,

hle, vlny spící zaplály v něm,

jak by v nich jisker tisíce hrálo.

Kde ještě kvítí v poupěti spalo,

budilo hned je ohnivým rtem,

po skalách tam, kde bylo jich málo

z útrob je země volalo sem.

S úsměvem patřím, kolem jak všady

pučí a bují život zas mladý;

kde byla poušť jen, kvete ráj dnes –

a sám se tážu, Matičko, v snění,

zda-li to také v srdci mém není

i paprslek, co tam lásky Tvé kles’?!