Otázka.

Když já vidívám, an svět proměnný

Věčně v pošetilství ponořený –

Tu se potajmo do srdce mého

Krade bolu cit nevýslovného.

A já horké slzy lít bych chtěla

V to jezero z krve i ze žela,

A já očistit bych chtěla zemi

Planoucími citů svých ohněmi.

Chtěla bych se modliti na hrobách

Velikánů, jenž v minulých dobách

Zasvětivše svoje žití celé,

Lidské právo zastávali směle.

A můj smutný duch by se jich tázal:

Jaký klamný cíl se vám okázal,

Pro nějž ste vy skrze život celý

Bojovali jenom a trpěli.

Zdali vaše símě se probírá?

Nechť vám odpoví hlas Všehomíra!

Proč ste bojovali a trpěli,

Když účinku vaše oběti neměly?