Otázky.

Kdes vzala se tu, plna božská lásky,

a plna něhy, kouzla, slitování,

vždy ochotna mé zadumčivé skráni

vylíbat všecky hloubě vryté vrásky?

Vždy k všemu ochotna, vždy bez otázky,

vždy s otevřeným srdcem jako dlaní,

vždy myšlenkou má v každém vzpomínání,

vždy celá, ryzí, bez falše a masky?

Jak děkovat ti a jak tebe chválit?

Jak nelíbat tě, jak nedopít ke dnu

ten lásky pohár, když je tebou nalit?

Ó nedám si jej ničím více zkalit,

ba za pohled, jímž v duši tvoji hlednu,

jsem odhodlán, své všecky lodě spálit.