Otázky.

V mé choré duši bouře věčná roste,

jak v poli květů otázek tam bují,

nejistot proudy dotěrní v ní hosté,

modlitbou slabě jim se vykupuji.

Co stesk mi pomůže a roztoužení,

kdo velké pravdy někdy dohledá se?

Té důvěry a mládí není, není,

kdy tak se věřilo ve štěstí kráse.

Otázka druhou střídá bez ustání

a duše ani chvilkou neokřeje,

je plna hledání, je plna ptání,

jde za pravdou – a věčně nevím, kde je!