OTÁZKY

By Vladimír Frída

Na větvích jabloní pohádka stará,

na stráních, po cestách závěje květů –

proč my už nezkvetem zázrakem jara,

proč my jsme musili odumřít světu?

Nad mořem klasů pruh oblak jde bílý,

v azur se rozplývá, za lesem mizí –

chápeš tu strašnou a úzkostnou chvíli,

až půjdem životem sami a cizí?

Po nebi šedavém ptáků roj letí

v lepší svět za hory k jihu kams dolů –

proč my se neslétli na jedné sněti,

proč my jsme nemohli doletět spolu?

Podvečer ledna už k zemi se chýlí,

krvavé slunce v mhách tratí se, mizí –

cítíš v té strašné a úzkostné chvíli,

že už jdem životem sami a cizí?