Otče náš, jenž jsi v nebesích.

Otče náš, jenž jsi v nebesích,

Bože nebes i země,

pozvedá rukou, srdcí svých

k modlitbám lidské plémě.

S nadhvězdných skloň se výsostí,

odvrať soudů svých hrozby,

otcovskou láskou, milostí

slyš, vyslyš naše prosby.

Otče náš, ducha přímého

obnov, srdce stvoř čisté;

milovať Boha živého

nade vše, vštěp nám jistě;

do srdce kolik potřebí

lásky k bližním nám vdechni –

jeden jest Otec na nebi,

my bratří, sestry všechni.

Otče náš, z pout nás vyprosti,

vazby hříchů zlom ve dví,

prozkoumej naše vnitřnosti,

prozpytuj naše ledví.

Nauč nás v štěstí, nesnázi

tebe vzývati stále:

ať slovo, z úst když vychází,

vychází k tvé jen chvále.

Otče náš, světlo naše ať

dobrem před lidmi svítí,

aby se z něho tebe znáť

učili, slaviť, ctíti.

Jen ty víš, co nám prospívá,

ty jen víš, co nám škodí:

vůle, když v čin se rodívá,

ať z tebe v nás se zrodí.

Otče náš, s námi se všemi

slitování své zmnoži,

abychom již tu na zemi

žili jak dítky Boží.

Rovnej nám cestu k spasení,

vyveď vítězi z půtky:

řiď všecko naše snažení,

myšlení, slova, skutky...

Otče náš, jenž jsi v nebesích,

Bože nebes i země,

buď s námi za dnů dobrých, zlých,

požehnej svoje plémě.

Vzýváme tvoji dobrotu,

dlaně otevři obě:

po žití časném k životu

věčnému vem nás – k Sobě.