OTČE NÁŠ (NEUVOĎ NÁS V POKUŠENÍ)

Ó Pane, Tys mne zdvihnul tolikrát,

ó pomoz znova zbloudilému synu!

Jest cesta zlá. A každým krokem hynu,

a bludiček zřím dosud tolik v cestu plát.

„Nuž tedy pojď! Já zacloním ti rád

ve vlastních rukou konejšivém stínu

ty oči hříšné, až zas budou hlínu

chtít líbat rozkvetlou a sladký jed z ní ssát.“

Ó Pane, Pane, marna ruky Tvé jest stěna!

když širokou tak ranou zeje otevřena.

„Buď kliden, synu můj! Tou dívati se smíš!

Mé krve krůpěj na nejdražších čelech,

ve vlasech trn a ránu na všech tělech,

to zasvěcení stigma zářné nevidíš?“