OTČE NÁŠ (ZBAV NÁS OD ZLÉHO)

Hluboko v moři, skryta pod korály,

perlová mušle sní, tichoučký host. –

Bylo by krásně. Však třebas i malý

kamínek v nitru – i ten raní dost.

A vyrvat se nedá. Tlačí a pálí –

však časem se ohladí, až hrotů jest prost,

usedlé slzy jej kolkolem halí –

potápěč najde v něm nejdražší skvost.

Tak duše jest. Škeble v života moři.

Ni potuchy není o jejím hoři,

jež někdy jest kamínek a někdy jak meč!

Ne aby chabá rány se bála,

perlu však v každé vychovávala,

dej Ty, jenž duší Potápěč.