OTČE NÁŠ

V prach vroucně na kolena!

hlas náš ať pláče, kvílí, sténá,

jak duše bolí!

vy, trpitelky u krbu, vy, reci v poli,

své srdce do hlubiny otevřem,

ať krví jeho kypí modlitba! A rcem:

OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH!

My děti Tvé a bratři vzájem;

Tvůj sen,

by země rozkvetla zas rájem,

hle, v bojích krvavých a děsích

dnes jak je vyvrácen!

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ!

Ať sladkost jeho ňadro cítí,

jež bolest rve;

ať přítel, nepřítel jím vznítí

se v plamen lásky, která k Tobě zve!

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ!

Ať jako dým se rozeptýlí

vše pyšné plány, které v krvi šílí;

Ty kraluj, sladký v lásce Své!

BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI!

Tvé jho chcem na svou hrdou šíji;

Ty chceš, meč padá z tvrdé pěsti,

ryk války oněmí!

Ať kalich hořkosti nás míjí,

dej pomstě v růže lásky vzkvésti!

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJŽ NÁM DNES!

Ať v ples

se vznesou hlasy zoufalosti;

a žehnej zemi v její úrodnosti,

jež plála v krvi dnes,

jak bratrský stůl ať nás hostí!

ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY!

Jsme hříchu syny,

krok náš je vratký, podchycuj je;

jak obstát, když se nesmiluje

Tvé milosrdenství? Nesuď činy,

jichž srdce neschvaluje!

JAKOŽ I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINNÍKŮM!

To vroucně chcem;

křivd trpce nechcem vzpomenouti

a nastaveným bratrským nám rtům

své k políbení míru nabídnem,

v němž hněv se v niveč zhroutí.

A NEUVOĎ NÁS V POKUŠENÍ!

Ne, nikdy! K bratrskému sváru,

dej, ať ho není!

V nás potři pýchu, jež chce zmaru,

i ctižádost, jež sní o porobení,

vše roztav v milosti Své žáru!

ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO!

Ať dobro klíčí z srdce prostého,

ať země Tvým je rájem,

my děti Tvé a bratři vzájem,

Tvůj sen! Tvůj sen!

ať sladce je tu naplněn,

dej, Otče náš, jenž’s lásky zdroj a pramen.

AMEN! AMEN! AMEN!