OTCI

Tvou krev v svých žilách cítím někdy hřmíti,

tvůj duch se, otče, ve mně ozývá,

a touha, ke dnu vypít pohár žití,

ta touha žhavá, mocná, bláznivá.

A mám tak chuť se s někým na smrt bíti,

jak ty si klestit pěstí cestu svou,

žít, plně žít a zapomenout sníti,

a rozkoš míti za vše odměnou.

Jsem, otče, přece jen tvé krve synem!

A proto rád se zpíjím žhavým vínem,

jež rozproudí vždy moji línou krev.

A chtěl bych tak, jak ty, by život celý

mne poutí světem povždy provázely:

lesk palaše a vášnivý zrak děv.