OTCI.

Mně zdá se, otče, že jsme jak dva břehy

a mezi nimi jeden plyne proud.

Neznáme srdce výlevů ni něhy,

nám netřeba se obejmout!

Jdem proti sobě, avšak jedním směrem,

vždyť jeden spojuje nás cíl,

a za ním trnitou se cestou derem,

čím proud nám, jenž nás rozdvojil?

Slov marných není nikdy mezi námi,

jen v očích láska zasvítí,

jsou věci, jimž dva rozumíme sami,

a netřeba nám mluviti!

A zřídka kdy my v životě jdem spolu,

nám jedna struna nezvučí,

jen v chvílích velké radosti neb bolu

jsme plakali si v náručí.