OTČINO MOJE!

Otčino moje! Vlasti! Svaté jméno,

jež veršem prý už ani vysloveno

být nesmí, – neboť škůdcem ve psí dáno

má kleštěmi být ze všech srdcí rváno!

O, chtěl bych jako věštec Mickiewicz

svým hořkým veršem splésti na podlé bič

a slova proměniti v žhavý plamen,

bych národ, jenž je prodejnými zmámen,

v Tvou náruč bludných ze zajetí

zpět, Matko, přiveď – nežli zhynou děti,

jež zavedeny v hrdlo lhoucím hadem

– hle! – cizí kuběně se vrhly do objetí,

co Tvoje srdce zmírá lásky hladem!