OTCOVA LÁSKA

Vzpomínám na otce krásně, ne s želem,

vzpomínám dojata,

vím, že již tenkrát mne miloval duší i tělem,

než byla jsem počata,

již tenkrát vším, co nejlepšího měl,

dařil mne do vínku

a o mne, která přijdu, již se chvěl.

Vím, že můj příchod vítal dávno před příchodem

své duše tajemstvím,

jež jednou zvím,

a těšil se, až živým budu bodem,

až život prosvětlím

matce i jemu smíchu sterým svodem.

Vím, že mne miloval tak na mne čekaje,

že se mnou byl,

by příchod do světa mi usnadnil,

a dřív že nežil,

až od chvíle, kdy kroky moje střežil.

Vzpomínám na otce teď, kdy ho není,

jako on na mne, než přišla jsem;

na jeho život plná pochopení

a na jeho lásku s úžasem.