OTCOVSKÁ RADA.

Pan kontribuční Mlsák v městě

kdys svého syna navštívil,

by posilnil ho při studiích,

a takovou mu radou byl:

„Slyš, synu, nadšeným jsi tuze

pro mus a uměn plachý rej,

máš letos dělat maturitu,

tož jenom toho sobě dbej.

Či nadšení tě v světě spasí

a citu plamenitý vznět?

z práv vykonáš-li státní zkoušky,

je otevřen ti celý svět.

Hleď aspoň dvorním radou býti

a chytře oženit se hleď,

vše, co ti v cestě, odstrč směle,

to potřebí je, pane, teď!”

Syn váhal sic, leč otec hodný

dal synáčkovi peněz dost:

„Nech veršů,” děl, „radš tu a tamo

pij sklenku vína pro radost.”

A syn – ač zpočátku se vzpíral

krás křídly ovanutý duch –

včas učinil, jak otec radil,

až znikl srdce čárný ruch.

Leč úřad dostal velmi brzy,

a rychle šlo to výš a výš,

a za pár let jej přání vlasti

i národ omrzely již.

Byl rád, že konal podle rady,

vždyť v pravdě dvorním radou jest,

má řád a šlechticem je k tomu

a „von“ se píše; jaká čest!

Von Mehlsack; to je přece něco,

a za heslo má: „Froh und frisch!”

a provdal dceru za majora

a koupil si dva domy již.

Má pro své syny stipendia,

ač neumějí psát ni číst,

a pro každého na vybranou

má napřed několik už míst.

A po cestách, kde sám dřív kráčel,

chce, aby syn též děti vlík’;

tak skonal zbožně, zaopatřen

co věrný Čech a. katolík.