Otcovský rozkaz a odkaz.

Svatopluka tížily již sotny,

jeho duch však ještě přeochotný,

napomínal tré svých milých synů:

„Zažehnejte nesvornosti vinu.“

Jak je učil? Co jim naporučil?

Mroucí ret se pracně rozezvučil:

„Mezi Vámi malou už mám lhůtu,

doneste mi dvakráte tré prutů!“

Synáčkové ve své žasli duši,

uposlechli, na syny jak sluší.

Vážně dali pruty otci kmetu,

uslyšeli rozkaz z jeho retů:

„Každý vem prut jeden, toť má vůle,

prut svůj každý přelom ve dvě půle!“

Všickni mladou silou bezevadnou

vykonali hravě práci snadnou.

Otec velí: „Ty tři pruty svažte,

za druhem druh zlomit je se snažte!“

Snažil první se a druhý, třetí;

uzardělí počali se chvěti.

Živou mocí toho nedovedli,

pátravě svých zraků k otci zvedli.

Pohledem se na ně otec bavil,

a jim nyní vážná slova pravil:

„Jak tré prutů, spojeni vždy buďte,

pro příští se léta nezarmuťte;

budete-li spolu vezdy svorní,

nepřemohou sokové vás sporní!“

Vědět, jak se bratři budou tužit,

mohl otec prutů jinak užít;

do budoucna nezří člověk slabý,

jinak užít prutů byl už chabý.

Pozor, Bratří! Víte, co Vám vnuká

slavná moudrost krále Svatopluka!

Žádný škůdce ať Vás nerozdvojí!

Vždyť Vás láska k Církvi, k vlasti pojí!