OTEC A SYN

By František Gellner

Bylo tak asi patnáct roků mi.

Týral jsem bližní svými rozumy.

Na všechno díval jsem se s hlediska

a vycházel jsem se stanoviska,

názory měl jsem, v lidském životu

jsem cenil pouze mravní hodnotu,

také jsem choval pevné přesvědčení

o sociálních zmatků rozuzlení.

V své rozumnosti ovšem otce svého

jsem nemiloval jako takového,

než viděl jsem v něm předem člověka.

S odvahou, jež se pravdy neleká,

jsem přísně jeho život kritisoval,

neboť můj otec se mi divně choval.

Co večer chodil otec do hospody

a pil tam těžké pivo místo vody.

Když viděl jsem, že pije toho tolik,

konstatoval jsem, že je alkoholik.

Postrádal republikánských všech ctností

a vystupoval v zájmu veřejnosti

jen k vůli osobní své zábavě.

V novinách čítal klepy hltavě

a různé zprávy. Sebevzděláním

se neobíral ani před spaním.

Žil obklopený špatnou společností

ku vážným věcem v hříšné netečnosti.

Bylo tak asi patnáct roků mi,

týral jsem bližní svými rozumy.

A roky míjely. A za ta léta

poznal jsem lidi, viděl kousek světa.

K mudrcům vážným do školy jsem chodil

a taky jsem si holky domů vodil,

co ctil jsem kdysi, na to jsem pak plival,

pod okny ženským hloupé písně zpíval

a bojoval jsem s větrnými mlýny.

Mládí má právo na své osloviny.

A po tom všem teď žiju s drzým klidem

na obtíž bližním a všem řádným lidem.

Večer co večer chodím do hospody

a piju těžké pivo místo vody,

a poněvadž ho spotřebuji tolik,

konstatoval jsem, že jsem alkoholik.

Postrádám republikánských všech ctností

a vystupuji v zájmu veřejnosti

jen k vůli osobní své zábavě.

V novinách čítám klepy hltavě

a různé zprávy. Sebevzděláním

se nebavím už ani před spaním.

Vesele žiju v špatné společnosti

ku vážným věcem v hříšné netečnosti.