OTEC A SYN.

Jak lepý kvítek na kolébce leží

hoch drobný, střežen mladou chůvou svojí;

mlékový nádech s růžovým se pojí

a květně barví jeho líčka svěží.

Ta chůva zpívá: „Kéž tě Pánbůh střeží,

a strážný anděl ve hlavách ti stojí –

již usni, dítě, zamkni očko dvojí,

sny ze zlata kéž hlavičkou ti běží!”

A tatík synkův na banketě hlásá:

„My Němci jsme, zvuk barbarský nás dusí,

jen v řeči naší pro nás žije krása!”

Zde doma zpívá chůva od Šumavy –

a usmívá se jeho synek rusý,

jak česká píseň zní mu kolem hlavy...