OTEC A SYN

Snadné měl tatík řemeslo

a lehce syn si zvykal

obracet kapsy chuďasům,

jež tatík z halen svlíkal.

Ha, byl to život veselý,

kdy denně v domě hosté

a při šampaňském spíláno

nářekům luzy sprosté.

A měli se tak pospolu,

jak před vyhnáním v ráji,

však vzkřiky lidu zoufalé

oblohu pronikají.

Pak přišel čas, jenž účtuje

i s nejsmělejším hráčem –

Hoj, času duch, ten do toho

zapráskal karabáčem.

A skácel hromu s rachotem

v nic násilníků pýchu,

a mžikem zvrátil z kořenů

zdě Babylona hříchu.

Co s otcem pak a se synem?

Co dále o nich říci?

Vždyť oba dávno dozráli

pro provaz – šibenici.