Otec chudých.

Do odlehlé vísky

na blízku dráhy

přijel z nenadání

tlustý pán z Prahy.

Přijel a prohlédl

ves i okolí,

u řeky se vyptal

na cenu polí.

Prohlédl si muže,

ženy, děvice –

a velmi líbila

se mu vesnice.

Potom jel nazpátek

a hned druhý den

přijel opět – budiž

za to pochválen!

Od sedláků koupil

za peníz velký

blíž řeky kus země

pořádné délky.

Za čtrnáct dní potom

v těch místech, kde pluh

dříve hospodařil,

jiný hlučel ruch.

Pod učených pánů

bedlivým okem

zvedala se stavba

rychlým pokrokem.

Jiný život hýbal

ihned vesnicí,

když ji pobouřili

s pány zedníci.

Hned se otevřela

druhá hospoda,

a pivo se pilo,

jak dříve voda.

Vesničané ani

nešli z úžasu,

když hotovou zřeli

obce okrasu,

továrnu to velkou;

a za vyšší plat

nežli u sedláka

každý dělal rád.

A továrníkovi

nešel od úst smích,

byl spokojen – důkaz

dával jeho břich.

Továrna zkvétala,

většila se ves,

že pro nové krovy

vypelichal les.

V továrnu chodily

ženy, děvčata,

muži vařili a

pletli košťata.

Vše se obracelo

vzhůru hlavami,

hospody rostly i

židovské krámy.

A dívkám růžová

pobledla líčka,

jež teď krášlil pudr,

vlasy mašlička.

Pan továrník hleděl

sic do práce brát

jen takové, které

ještě měly vnad,

však před jeho zrakem

neobstála ctnosť –

marné matek nářky

i tatíků zlosť!

Množily se dítky

v celé vesnici –

továrníka tahy

nesly na líci...