Otec k dítkám.

Milé děti, ještě posud věřím,

že nás pán bůh z všeho vysvobodí,

já to snad už žitím nevyměřím,

než se onen mesiáš nám zrodí,

ale pravím, po celém že světě

lidé najdou lásku v zlatém květě,

která srovná k samovládci sluhu,

od paláce jdoucí na pláň k pluhu.

Neboť rychlej, než-li blesk a bouře,

smýšlení se v lidstvu často mění,

kde stál chrám, tam rozvalin jsou kouře,

a kde noc, tam na rychlo se dení,

krev tu rázem čile vřelá proudí,

mečem pravdy skutek hanby soudí,

aby srdce jednou vykonalo

to, co ujařměno v srdci spalo. –