Otec synovi jdoucímu do vyhnanství.

Synu jdi a uč se hrdým býti,

statně postav čelo proti světu;

s vlastní myšlenky své hvězdou na něm

před nikým se nekloň v prachu změtu.

A byť vše tě opustilo kolem,

s hrdostí nes všechněch pohrom břímě,

zamkni bolest do žaláře srdce,

nad mhu její vykleň ducha týmě.

Braň se mužně, svat ti boj buď taký,

neboj života se ani smrti,

a vše, co ti drahého jest v míru,

haj jak rek, jenž protivenství drtí.

Křivdu každou učiněnou sobě

pomsti krutě, jak se muži sluší,

neodpouštěj nižádnému vrahu,

jenž ti v chodu volnou dráhu ruší.

Proti všemu, co jest mrzké, podlé,

otevř v ňadrech nenávisti bránu,

záští plamenné nechť bez milosti

skonu krvavou mu nese ránu.

Moci návalem zdrť ve své hrudi

každý smutek, jenž ti mutí duši,

v sebe nehloubej, víc zírej, konej,

přemítání pružnost činů ruší.

Jednej tak, jak věčně bys chtěl býti,

mysli na život, ne skonu divy,

braň se na poslední krůpěj síly,

v hanbu svou však nehleď mrzce živý.

V ocel hruď a v diamanty srdce,

které dnem i nocí září leskem,

v ruku meč, jenž bezpráví mstí každé,

zhoubu v zrak, jenž vrahy hromí bleskem.

Synu jdi a uč se hrdým býti,

statně postav čelo proti světu;

s vlastní myšlenky své hvězdou na něm

před nikým se nekloň v prachu změtu.