OTEC.

Víc nelze přáti si, než křemen býti

a krystal stvořit tvrdý, zářivý,

v němž zmocněno se všecko oživí,

co v hmotě původní jen matně svítí.

Být farář chudý – tucet děti míti

a smát se, když vlas trudem šediví,

mít vzdorné čelo, jež se zprotiví,

i do domu když kati vrazí lítí,

v okovech být, a přece nespoutaný,

v otroctví zplodit orla-mstitele,

och – taký život věru není planý;

toť osud v pravdě hodný závidění,

nechť jinak v cestu trní nastele –

Víc přáti si snad ani možno není.