Otevř mi, starče belhavý,

Otevř mi, starče belhavý,

ty smutné brány do hradu;

přicházím z krajů dalekých –

v před srdce, nohy pozadu.

Vést nemusíš mne chodbami,

mé srdce všecky dobře zná –

vždyť po nich jednou chodila

ta spící vaše princezna.

Že mnoho statných rytířů

jak nyní já už stálo tu?

Ach otevř mi, chci písní svou

ji zbudit opět k životu.