OTEVŘENÉ OKNO. (I.)

Bylo to dusno, byla tesknice?

Otevřels’ prudce okna světnice.

Nejsi tak sám, když s tebou noc.

Tu patře na věci a životy

ptal jsi se naivně noční temnoty,

věda, že nedá odpověď.

A vyhlížeje v nekonečnou dál

vzduch letní noci dychtivě jsi ssál,

zápasů lačný, lačný cest.

Přes vrch a dol, přes vrch a dol!

A opakovals’ hrdě noci kol:

I to je krásné, nenalézt!