OTEVŘENÉ OKNO. (II.)

A nyní zase noc a zase tma.

Zas jako tenkrát stojíš u okna,

po letech znova ptáš se teď.

A na věci zas patře, životy,

se mlčelivé tážeš temnoty

věda, že nedá odpověď.

Poražen stokrát, cíle nespatřiv,

zápasů nových dychtiv jako dřív,

cest, jež se těžce proklestí,

hlas stejné touhy chtěl bych slyšet kol.

A stejnou radost, stejný cítit bol.

Bylo by krásné, nalézti.