OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (I)

Svol k nové přízni, Svatý Otče, prosím,

co vděkem za purpur se na kolena kloním.

Jda před oltář a k oběti, tam slzy roním,

zde nestajím, co v hloubi hrudi nosím.

Mluv, synu! Bůh nám touhy svaté nítí.

V chrám svaté Cecilie Panny oltář nový

k cti Boží věnuji (i groš Pán chválí vdoví) –

kéž hrobku světice smím otevříti!

Co míní sbor Váš, ctihodní mně bratří?

Tam osmý skoro věk sen klidný dřímá –

Kéž světici lid zbožný v divu spatří!

Bůh učiň div! Mor nevěry zle řádí...

Buď Panny vzdor teď příkladem i Říma.

My k činu tomu žehnáme ti rádi.