OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (II.)

V dne jasu tonou klenby basiliky,

kde v závrať oblouk vítězný se nad apsidou

pne oslnně, žhne nad sloupy a lodi přídou,

stěn zlaté planou dávné mosaiky.

S nich vážně hledí do ticha a světla

klid postav nehybných, řad mužů, panen svatých,

jež věnce nesou v rukou pod závoji spjatých;

kol palmy sní a louka rájem vzkvetla.

Dlaň kyne lidu s oblak na zjev Krista,

jenž dolů žehná do apsidy zářné;

dlí s Agathou mu po bok Cecilie čistá.

Zpěv dozněl obřadů a vzduchem sytá

vlá vůně kadidla; dým mdlí a bledne,

jen pod okny jak nádech perutí se kmitá.