OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (III.)

Již k dílu, jménem Boha, jenž i mrtvé křísí!

Buď odvalen již puklý hrobu kámen.

Dím za Svatého Otce: Staň se, amen!

Hlas varhan Svaté k cti ať v práce ruch se mísí –

– té pěvkyně, jež prvá tkla se kláves.

V úl chudých strdí nosila jak včela pilná.

I v životě i skonu Písma žena silná.

Kéž nyní žehná svých nám kostí nález!

Je míním s oslavou v hrob nový s vámi nésti.

Lid, Eminencí, vzplesá nad tou zvěstí!

Ctných prachů tknouti se – a mně se ruce chvějí.

Jak vtěliti v div malby martyrium její?...

Vám vdechne nadšení, jež sama duchem umná –

Co mluví annály, vy tichá hlavo dumná?