OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (IX.)

Lid plní chrám, vchod chrámu pln je lidu,

kol rakve na kolenou zádavou se tlačí,

vždyť lásku k nim zjev mrtvé Světice jim značí,

jež blažila svou láskou trudných bídu.

Dnem dýchá z rakve balsamická vůně.

To lilie tam sní, kol s růží krokus hoří

a viol stud v stín hořký vavřínu se noří.

Ráj květův úctou vadne v rakve tichém lůně.

Ruch zástupů... Mne mráz tu jímá v klidu,

jenž na pokleku dlaně k čelu spínám:

zjev jasný tane v snů mi bájném vidu.

Jmen kletba neznámých, v nichž touha slávy stůně!

Van ducha vzývám... Lkám a tuchou sinám:

Teď ruku vztáhnu palmy po koruně?