Otevřený účet.

Na haldu uhlí krvavé

házeli na pospěch

i šatů kusy, kahany –

a vše to plamen sžeh‘.

Tu i tam bodák četníka

se po ulici mih‘,

ve davech lid sem přicházel

a smuten byl a tich.

Byl pohřeb. Třicet havířů

jediný přikryl rov,

na sto kvílelo sirotků

a třicet sešlých vdov.

Kol vřelo moře havířů –

tak chmurný měli hled,

že cítil‘s, jak tu mlčky je

kdos nepřítomný klet.

V tom moři síla spoutaná

když chtěla by se hnout,

pak bodáky jí zastavit

chtít mohl by jen bloud! –

Kněz modlil se – však sám a sám.

Ten celý dav byl něm:

dřív marně k nebi zírali,

teď hledí pouze v zem.

O jeden hrob měl hřbitov víc,

havířský tento luh!

Na panský účet ku starým

byl nový zapsán dluh.