OTOKAR BŘEZINA.

Co jsem se tě navykládal

z podia i na scéně!

Dívky něžně usínaly,

lidé spali nadšeně –

Škoda, že ty krásné chvíle,

bídně vždycky zahynou!

Teď se těším leda už jen

na vzácnou věc jedinou:

za pár let že vyložíš mně,

až se sejdem’ – toť můj cíl –

to, čemu jsem nerozuměl,

i to, co jsem pochopil!