Otroci.

Svět vidět jednou volný, bez otroků!

Sny zlaté Shelleye i Campanelly

zřít vyplněny, jaký sen to smělý,

jenž zasloužil by nesmrtelnou sloku.

Však skutečnost, žel, vždycky s pláčem v oku

jej zapře, nebo surový proud ztmělý

vždy vládnouti a tyranem být velí,

v jho deptat slabé v triumfalném kroku.

Kdos větší chce být vždycky a dát cítit,

že právě větší jest, a nemá síly,

by tento zděděný pud v sobě zdusil.

Tak celý svět se musí ve zmar sřítit,

neb volnost kdo by toužil s celou pílí,

svých vášní otrok sám by přestat musil.