Ottylka.

Naproti bydlela, když byla ještě malá

– juž jako děvčátko bývala roztomilá –

častokrát v košilce se jenom objevila

a s bílým koťátkem si na zápraží hrála.

Však dneska, po letech, se sličnou dámou stala,

jez vábí jinochy jak delikátní víla

a něžným sametem a kožešinou skryla,

co kdysi z dětinství před světem odkrývala.

Když někdy na korsu ji spatřím mezi davem,

tu tělem projede mi elektrické chvění,

že chtěl bych uchvátit ji v roztoužení žhavém,

byť měl bych zahynout ve sladkém opojení.