Otužený.

Parom blýská, déšť se leje

jako by kupami,

a my s Márčou v širém poli,

a my s Márčou sami.

Nežaluj tak, Marušenko,

halena tě skryje;

mně netřeba, zvyk’ jsem, v ňádru

vždy čas taký zlý je.

Tvoje očka, to jsou střely,

ňádro mé je střádá;

v noci strhnou mraky mysli

a déšť slzí padá.